| Dilbert: parodie jednoho z dílčích výsledků "happiness research" |
| Matěj Šuster • 31 Oct 2005 • Ekonómia • blog |
Poslední dobou se stalo velkou módou zkoumat pomocí dotazníků, do jaké míry se respondenti cítí "šťastní", přičemž se vyhodnocují i zdroje takto "měřeného" štěstí. Jedním z dílčích výsledků těchto výzkumů má být skutečnost, že lidem údajně záleží více na jejich relativní pozici než na jejich absolutním postavení. Typicky je respondentům těchto výzkumů předkládána např. takováto otázka:
Kterou z těchto dvou možností byste preferovali?
A) Pobíráte mzdu 50 000 USD, zatímco ostatní lidé mají mzdu poloviční.
B) Pobíráte mzdu 100 000 USD, zatímco ostatní lidé mají dvojnásobek této mzdy.
Tak např. S.J. Solnick a D. Hemenway v roce 1998 tuto otázku položili studentům fakulty "veřejného zdraví" na Harvardově univerzitě ("Is more always better? A survey on positional concerns", Journal of Economic Behaviour and Organisation, 37, str. 373-383) a zjistili, že většina studentů by preferovala první alternativu. Někteří autoři, jako např. Richard Layard (viz jeho "trojdílnou" přednášku na LSE zde, zde a zde), na základě těchto a podobných výsledků dotazníkových šetření tvrdí, že tato individuální snaha zlepšit své relativní postavení je "hrou s nulovým součtem", neboť kdykoli se jednomu člověku podaří zlepšit své relativní postavení, jiný člověk si nutně musí relativně pohoršit. "Štěstí" jednoho je tak plně vyváženo "neštěstím" jiného. Podle Layarda tedy tato individuální snaha zvýšit si své relativní postavení vytváří "negativní externality", které by měly být "internalizovány" zvláštní daní, jež by lidi odradila od tohoto, aby se "příliš intenzivně" věnovali práci (Layard zde patrně bere v úvahu jen substituční efekt, nikoli i důchodový efekt takové daně):
"This process can have counterproductive effects. I have an incentive to work and earn more: it will make me happier. So do other members of society, who also care about their relative standard of life. Since society as a whole cannot raise its position relative to itself, the effort which its members devote to that end could be said to be a waste — the balance between leisure and work has been shifted "inefficiently" towards work."
Osobně nepochybuji o tom, že lidem záleží též na jejich relativním postavení (sám Caesar ostatně podle Plutarcha prohlásil, když projížděl jakousi primitivní "barbarskou" vesnicí, že by raději byl prvním mužem v této vesnici, než druhým mužem v Římě). Ovšem "Talk is cheap" a co se týče "demonstrovaných preferencí", situace, kdy by např. Čech, Polák nebo Maďar, který si může zvýšit svůj reálný příjem, pokud odejde za prací např. do Velké Británie, zůstal ve své domovské zemi jen proto (anebo hlavně proto), že v domovské zemi je jeho relativní pozice vyšší, než by byla jeho relativní pozice v nové zemi, bude dle mého soudu extrémně výjimečná.
Proto mě velice pobavila následující parodie:
|
|
.png)