Žijeme ve světě, organizovaném a ovládaném mužským hodnotovým systémem, ženy se mu po staletí musely přizpůsobovat a akceptovat ho. V dobách globální ekologické krize je nejvyšší čas vzít hodnoty a názory žen v úvahu. (...) Nicméně, jaké jsou hodnoty žen? Jak mohou ženské priority přispět k trvale udržitelnému rozvoji? Cílem projektu QUO VADIS FEMINA? je zpracovat VIZI žen, představu o tom, co ženy chtějí a potřebují, čím přispívají vedle svých rodin i nejširšímu společenství? Pracovat budeme technikami asertivní komunikace, metodou hospodaření s časem, formou odborně facilitovaných Kulatých stolů, pomocí případových studií. Na základě výsledků bude zpracován strategický plán další kampaně, který bude spolu s vizí výstupem projektu a dalším programem do budoucna.“

Celosvětová ekologická krize, hrozba zneužití nukleárních zbraní naléhavě volá po nových hodnotách, po jiných kritériích, než kterými je pouze čistý zisk a hodnota vyjádřená HDP. Jsou další zdroje: příroda, čas, lidé, vědění, zdraví – nejen lidské populace, ale celé planety – harmonie mysli a těla, horizontální vnímání v rovnováze s vertikálním. Tento potenciál je skryt v každé ženě, v jejich zkušenostech s výchovou dětí, vedením domácnosti, organizováním přežití i v dobách největší nouze. (...)

„Chléb a růže“ bylo heslo žen minulosti, kterým prosazovaly právo na vzdělání, právo volit a být voleny, Mezinárodní den žen. Šlo o ekonomické jistoty a společenský respekt a úctu. JAKÁ je VIZE SOUČASNÝCH ŽEN, čeho chceme prostřednictvím gender mainstreamingu dosáhnout? Je možné ve společnosti, uctívající „chléb a hry“, tedy peníze, televizi a fotbal, uplatnit i jiné hodnoty? Bude společnost, naslouchající ženám, místo investic do stíhaček investovat do výchovy k míru, toleranci a respektu nejen k sobě navzájem, ale zejména k přírodě a zázraku života ve všech jeho formách?

Dnes se situace jeví tak, že ženám jde zejména o možnost jezdit v autech, stejně jako mužům, kupovat si šminky a mobily, mít míry 90-60-90 a vzhled věčného mládí. (...) Málokdo upozorňuje, jak jsou ženy a následně celé rodiny ovládány novými hodnotami konzumní kultury, na vzrůstající počet alkoholiček, anorektiček, bulimiček, kuřaček...

Dárkyně života, jeho udržovatelky v dobách zlých i dobrých, mají minimální prostor v politice, veřejném životě, médiích, které ovlivňují veřejné mínění. Každodenní starosti a radosti v rodinách, ve vztazích, či se školou řeší samy, izolovaně. Situace v České republice vypovídá nejen o nepochopení ženské role ve společnosti, ale také o společnosti a jejích hodnotách obecně. Ženy nelze oddělovat od mužů. Jde o spojité nádoby a nerovnováha v rozdělení rolí jak ve sféře rodinné, tak společenské, se mstí oběma pohlavím i společnosti jako celku. Projekt QUO VADIS FEMINA? má ambice přispět k větší harmonii a rovnováze v rovině osobní i celospolečenské.

Nejvýznamnějším přínosem je, že otázka rovných příležitostí žen a mužů se stane každodenním tématem a nebude nadále tabu pro celou řadu lidí české společnosti...

Neméně důležitým přínosem bude ochota podělit se o zkušenosti z pohledu handicapu ženství. Téma se dostane do povědomí mladých lidí, aby mohli překlenout dosud přetrvávající stereotypy a archetypy a nastolit nová východiska rovných šancí.

Projekt QUO VADIS FEMINA? vytvoří společenskou VIZI za účasti různých věkových skupin žen, různých profesí, společenského zařazení, sociální úrovně, aktivistek a spolupracovnic neziskových organizací. Přínosem bude pro celou společnost, neboť, jak se v různých etapách dozvídáme, české vládě, potažmo české společnosti chybí VIZE, čímž se rozumí absence cílů, porozumění toho, KAM jdeme a PROČ. Současnou společnost řídí vize nadnárodních korporací,kterým jde o dosahování co nejvyšších zisků. Více peněz jako nejvyšší hodnoty, které se většinová populace podřizuje, se promítá do života společnosti a kultury. Důsledkem je zničené životní prostředí, zdeformované lidské vztahy včetně vztahů mužů a žen, kriminalita, násilí.(...)

Nemalým přínosem pro cílové skupiny bude zvýšené sebevědomí, uvědomění si sama sebe, své individuální osobnosti. Budou – li se brát vážně každodenní ženské starosti, bude – li se jim věnovat dostatečná pozornost, tak se změněná realita zákonitě promítne do myšlení, jednání a chování cílových skupin. (...)

Reprezentantky budou získávány oslovením a vytipováním přes naše kontakty v NNO (POZN: pochopitelně mezi nimi nechybí kupř. Gender Studies, o.p.s.)... Spolupracovnice ženských NNO budou tvořit jádro skupiny. (...) Při výběru aktivních spolutvůrkyň VIZE budeme dbát na rovné zastoupení žen různých věkových kategorií, různých profesí (POZN: autorky patrně nepokládají za nezbytné / vhodné zajistit, aby "reprezentantky žen" zastávaly různé politické ideje a světonázory, neboť v projektu se o tom neobjevuje ani zmínka).

Hlavním rizikem projektu QUO VADIS FEMINA? je, že nebude pochopen a podpořen, neboť je psán ženským způsobem, synteticky, horizontálně, zatímco grantové schéma je strukturované a organizované vertikálně, analyticky, mužským způsobem myšlení. Mohli bychom se přizpůsobit, ale pak není ze současné situace východiska.

Důležité je, aby si hodnotitelé/ky uvědomili potenciální diverzitu lidské tvořivosti a nebáli/y se doporučit projekt, který se vymyká akademickým a na informace a detail soustředěným představám, dominujícím v českém prostředí.