| Ještě jednou (a snad i naposled) k otázce zákazu kouření v hospodách |
| Matěj Šuster • 20 Nov 2004 • Vlastnícke práva • blog |
Na této stránce jsme se legitimitou státem uloženého zákazu kouření v hospodách a barech zabývali již několikrát - Pavol Hardoš zde, Dalibor Roháč zde a zde, moje maličkost zde a nejnověji zde, kde reaguji na rozhovor s MUDr. Evou Králíkovou, CSc., vedoucí Poradny pro odvykání kouření při 1. LF UK, kde mj. tvrdí, že na zákazu kouření v hospodách
...není nic agresivního ani svobodu omezujícího, právě naopak. Doposud omezují kuřáci svobodu dýchat čistý vzduch těm ostatním.
Jelikož mě paní Králíková mezitím ujistila, že "to, co řekla, si myslí stále", z čirého zoufalství se dosavadní argumentaci (mou i kolegů) pokusím doplnit ještě určitou "redukcí ad absurdum", která by snad i velectěnou paní Králíkovou mohla přesvědčit o nesmyslnosti názoru, že dokonce i v hospodě, kde vlastník kouření nezakázal, existuje cosi jako "svoboda nekuřáků dýchat čistý vzduch".
Ze svých úspor si vybuduji hospodu, které dám název třeba "Kuřácký salónek" a nabídnu své služby spotřebitelům. Na vstupní dveře bych mohl sice vyvěsit výstražnou ceduli "Pozor! Tato hospoda je určena jen pro kuřáky!", ovšem neučiním tak, protože nevidím jediný důvod, proč bych měl zakazovat vstup do mé hospody nekuřákům, když někteří z nich jsou navzdory zakouřenému prostředí s mými službami natolik spokojeni, že jsou ochotni mou hospodu navštívit a za mé služby zaplatit. Místo toho na ceduli napíšu výrazným písmem: "Varování! V této hospodě se smí kouřit. Nekuřáci do těchto prostor vstupují pouze a jedině na vlastní nebezpečí." Následně mou hospodu navštíví nekuřák, ač věděl, že se v mé hospodě kouří, neboť mu kupř. velmi chutná pivo, které se v mém podniku čepuje a navíc jsme kamarádi a chce se mnou "hodit řeč". Podle Králíkové tato situace nějakým záhadným způsobem vede k "porušení svobody dotyčného nekuřáka dýchat čistý vzduch". Dokonce i kdyby do mé hospody vstoupil nějaký nekuřák na několik málo sekund, protože si chtěl rozměnit pětistovku na drobnější bankovky, jeho "svoboda dýchat čistý vzduch kdekoli, včetně mé hospody" by byla porušena.
Jiný příklad: Spolek kuřáků si založí svou hospodu, určenou výhradně pro členy spolku, a zprvu v ní nerušeně pokuřují. Jakmile se ale do jejich klubu přihlásí jejich kamarád - nekuřák, a začne s nimi pravidelně v hospodě hrát mariáš, dojde dle Králíkové ke skandálnímu pošlapání jeho svobody "dýchat čistý vzduch", a proto tato hospoda ve vlastnictví Spolku kuřáků musí být z moci úřední neprodleně přeměněna na nekuřácký prostor. Vzhledem k tomu, že by si patrně ani Králíková netroufla tvrdit, že majitel hospody, který zakáže nekuřákům vstup do svého podniku, tímto svým jednáním poruší jejich právo dýchat čistý vzduch, jediným východiskem z této byrokratické tyranie je, pokud Spolek kuřáků nikdy nedovolí svému kamarádovi stát se členem jejich klubu či navštívit jejich hospodu. Dospíváme tedy k nezvratnému závěru, že podle názoru Králíkové nekuřák de facto nemá právo (popř. nikdy mu nesmí být povoleno) podstoupit riziko a navštívit hospodu, ve které se kouří. Nezbývá mi než konstatovat, že tato údajná "svoboda nekuřáků dýchat čistý vzduch na jakémkoli cizím majetku, kam dobrovolně vkročí" je natolik bizarním myšlenkovým konstruktem, že velmi vážně pochybuji o tom, že by intelektuálně poctivý člověk mohl toto stanovisko vskutku zastávat.
|
|
.png)